Jak tuto větu vnímáte? Říkáte si třeba: „hurá je tu podzim, nádherné roční období, plné kouzelných barev přírody, čas marmelád a vína.“
Nebo Vás napadne: „Konec pohody, zábavy, skvělého počasí a odpočinku?“
Ptám se proto, že my lidé máme ve zvyku spojovat s různými věcmi, obdobími či zážitky svá očekávání. Očekávání od daného období, očekávání od členů rodiny, přátel, ostatních lidí, očekávání od okamžiků, očekávání sami od sebe. Copak se stane, když se však naše očekávání nenaplní? U těch negativních je to super jasně, ale co ty pozitivní? Nastává pocit zklamání, který doprovází lítost, vztek, smutek, odmítnutí. Emoce jež si často neumíme zpracovat. Obviníme lidi, situaci, věci, období a to jen proto, že se nenaplnilo naše očekávání, cítíme se mizerně, naštvaně, odmítnutě. A tak „odplivneme“ naši frustraci dál.
Naplnění našich pozitivních očekávání funguje totiž jako odměna. A na systému odměn byla vychována převážná většina z nás. Odměnou pro malé dítě v tomto systému je láska, přijetí, pochvala, pocit bezpečí, uznání, jednička, vytoužený dárek, kapesné jež nám rodiče, přátele, učitelé aj. dávali za to, když jsme naplnili jejich očekávání.
Pokud jsme však jejich očekávání nenaplnili přišlo namísto pochopení a podpory odvrácení, zamítnutí, pohlavek, nadávka, pětka, poznámka, „zaracha“, a různé výchovné tresty.
Věřím, že né jeden člověk si vzpomněl 🙂 A vzpomínáte i na pocit odmítnutí, nevyslyšení, strachu? Pocit marnosti, vzdání se, přijetí názoru na to kdo jste? Pocit studu a zahanbení? Jež v nás vyvolávali lidé, když jsme nenaplnili jejich očekávání v době dětských let?
A tak tyto pocity a s nimi spojené emoce lezou na povrch, když se nenaplní naše očekávání.
Plníme tedy očekávání druhých v očekávání, že nás budou mít za to rádi, že nás budou přijímat a uznávat a zároveň čekáme od ostatních, že budou plnit naše očekávání a dělat nás šťastnými. A je tu nekončící smyčka.
Uvedeme si příklad typicky letní….
Rodinná letní dovolená je jedna z motivací pro rodiče pracovat celý rok. Ráno vstát jít do práce, řešit denně nápory úkolů, útoky zákazníků, náročných šéfů a nesnesitelných kolegů, odkládání peněz a šetření abychom měli chvilku, kdy se budeme mít lépe. Otcové si představují klid, ideálně, když žena zabaví děti a oni si dají to pivko, zdolají třeba hory nebo oceán a touží po klidu. Ženy si představují pohodu bez domácích prací, ideálně, když otcové převezmou na chvíli péči a ony si odpočnou u knihy, na kosmetice či masáži, po té romantické západy slunce v objetí svého milovaného muže, projevy lásky a ocenění. Malé děti očekávají, že se jim rodiče budou věnovat, protože aby se mohli mít lépe, nemají přeci celý rok „teď čas.“A velké děti chtějí zažít svá letní dobrodružství a být dospělými uznáni jako svéprávné myslící bytosti.
A je to tady!!! Huráááá dovolená…každý člen rodiny plný očekávání a jede se. Pokud si ovšem své očekávání otevřeně neřekneme a dětem dopředu naslibujeme pohádkové zážitky, od velkých dětí čekáme, že budou dospělí, odloží své mobily a najednou budou nejlepšími přáteli rodičů, ženy budou čekat od svých partnerů romantiku, na kterou nebyla nálada celý rok, muži očekávají klid a pohodu, děti zážitky a přízeň rodičů. A už se schyluje k velké bouři emocí z nenaplněných očekávání.
Píšu příklad s nadsázkou, ale jistě každý zná zklamání dětí, když vybájený výlet nenaplní jejich pulzující fantazii. Větu žen, že doma mají větší klid, protože tam je systém. Proslulé ženské „nic mi není“ a slzy v očích, protože Vás manžel nevzal na západ slunce. Výrok otců, že na to dřeli celý rok a vy děti si toho nevážíte, pocit ztrapnění teenagera, když jej na veřejnosti rodiče berou jako dítě, zklamání dětí, že místo plné her není, když tam s ním nikdo nejde.
Po každé bouři, však přijde vyjasnění. Buď si to vyříkáme a někdo ustoupí nebo celou věc přejdeme a zůstane nám proslulé „tenkrát jsi mi…“ Rodiče z pozice autority nebudou diskutovat a dětem zůstane zase jen možnost poslechnout. Z báječné dovolené si neseme nejen pohodu, moře, hory a zážitky, ale i nenaplnění a křivdy.
A co kdyby to tak nemuselo být?
Co kdybychom nic NEOČEKÁVALI??? Co kdybychom prožívali chvíle tady a teď, bez brýlí OČEKÁVÁNÍ???
Co když si uvědomíme, že po nikom nemáme právo žádat, aby naplnil naše OČEKÁVÁNÍ!!! A co když si uvědomíme i to, že my nemáme povinnost plnit nikomu jeho OČEKÁVÁNÍ!!!
Není to úleva? Zjistit, že věci co dělám, dělám proto, že to chci JÁ, a né proto, že to chce někdo jiný? Není to skvělé si uvědomit, že svůj život řídím já?
Bouře v našich životech jsou báječné, padá to co má spadnout, vznikají lekce pochopení sebe a svých potřeb, vzniká prostor pro osobní růst. Otevírají se nám možnosti, po kterých ve skrytu duše toužíme. Život nám dává vše co si myslíme, že si zasloužíme, vše o co si říkáme vědomě i nevědomě. Všechna ano i ne. Je jen na nás jak se vidíme a jak se limitujeme.
Nebojte se změny….život, který máte nyní….máte jen jeden…
Můžete začít třeba tím, že ….
…přestanete očekávat a budete vědomě vnímat…
….štěstím a láskou se naplníte sami a nebudete to vyžadovat a očekávat od svých blízkých…
….pokud cítíte lítost, řešte důvod proč ji cítíte a pojmenujte ji, než to kdo Vám ublížil a jak to mohl udělat…
11.9.2023