Proč se mi to pořád děje ? Aneb převzaté vzorce…

Stále mluvím o vzorcích, zrcadlení, vlivu výchovy, ale co to tedy jako je? A jak ten vzorec poznáme? A co když ten vzorec není špatný, co když je dobrý? A jak ten vzorec tedy máme měnit?

Znáte ten pocit, když chcete začít na novo, nový vztah, nová práce, změna myšlení, změna životního stylu. Máte pocit, že se potřebujete od něčeho osvobodit, chvíli je vše skvělé, jede to a najednou bum, jsme zase zpět v nekonečné smyčce. A tak pořád dokola.

Vzorce jsou jako jízda traktorem ve vyjetých kolejích. Jedeme si v režimu, který známe, klidně v našich kolejích, pak přijde vítr, déšť či bouře. Víme, že bychom měli změnit rychlost, trasu či na chvíli zastavit, ale přesto jedeme dál a bum. Uvízneme, ve vzteku začneme dupat na plyn a zahrabávat se níž a níž do bahna, protože nejedeme tak, jak my chceme. Pak se z toho bláta doslova vytáhneme, často nám někdo pomůže a my můžeme zase jet. A šup jsme zase v našich známých kolejích. Proč nejedeme na jiné pole, nezměníme traktor či si nevyjedeme nové koleje? Ze strachu, že to bude jiné, protože nevíme co přijde? I když víme, že na známé vyjeté cestě zase zapadneme a ta cesta kterou známe se nám ani nelíbí. Přesto v ní zůstáváme. A my to i víme.

Vzorce jsou způsoby chování a myšlení, které nás v dětství naučili osoby nám nejbližší, naše vzory. Většinou rodiče, ale i starší sourozenci, babičky a dědové, naši učitelé. Ovšem né tím, co nám říkali, ale tím jak se chovali v daných situacích. Jak zvládali stres, jak řešili problémy, své emoce, konflikty, mezilidské vztahy, vztah k sobě samým. A my jako pilní studenti jsme vše odpozorovali. Koukněme na pár příkladů:

“Když nebudu hodný, nebudou mne mít rádi“ Taky Vás maminka a tatínek chválili jen tehdy, když jste plnili jejich očekávání a poslouchali? A co když jste občas udělali to, co jste chtěli vy, potažmo jste zlobili? Neznám moc rodin, kde proběhlo jé Tě respektuji, budu Tě v tomto podporovat i když já to chci tak a tak, ale ty máš právo na svůj názor. Většinou jsme dostali „seřváno“ a občas jako bonus i pár facek. A proč? Protože děti mají POSLOUCHAT!!!

A tak často v dospělosti popíráme sami sebe a POSLOUCHÁME, třeba svého partnera – čekáme na kus pohlazení, protože láska se dává, když jsme hodní. Nezvládáme kritiku, protože máme pocit, že jsme špatní. Máme pocit, že abychom lásku dostali, musíme proto něco udělat, i když to nechceme a naopak lásku dáváme, jen když nám ji ten druhý dokáže, když proto něco udělá. Lásku podmiňujeme. Snažíme se partnery, přátele i děti nevědomě manipulovat, aby k nám byli hodní. Vždyť, když mne miluje, musí mi to dokázat. A když to neudělá, pak mne nemá rád.

„Maminka na roztrhání“ tento vzorec je můj speciální – můj vlastní. Taky jste multifunkční matky, co vše zvládnou sami? Přijdou z práce a druhé kolo doma, šup šup holky, vařit, žehlit, uklidit, děti, úkoly, nákup, marmeláda, domácí chléb, zahrada, postavit dům a večer „hmmmm“ a co Vy?

Protože, tak to vždycky bylo, máma doma vše zvládla, neměla čas na vlastní děti ani nestihla postřehnout, že rostou, protože musela vše zvládnout? A k tomu druhý vzorec, naučila nás takto vidět muže, jako neschopné. Naučila nás býti mužům matkou. A v tomto nastavení jsme si do života přitáhli přesně takového muže, co hledal matku. A tak jsme matkami, protože to jinak neumíme a před spaním tajně toužíme býti partnerkami a ženami, ale stejně vše zvládáme, protože tak je to přeci správné.

„Muži nepláčou“ ale jdi nebreč, jsi přeci chlap! Chlapi přece nebrečí, nesdělují své emoce, musí vše zvládnout, vše ustát, vše vyřešit. Citlivé emoce potlačit, cítit stud, když vznikají a hněv na sebe a na ty jež je vyvolali, když je mají, nejsou přeci baby! Cítíte ten tlak? Jak náročné je pro dítě být chlap? On chce plakat, ale nesmí, to je přeci ostuda! A co teď? Většinou nezvládnuté emoce vygradují v hněv. Tak pak naši chlapi místo, aby ženě řekli, to mne ranilo. Mizí do své hlavy, dílny, sportoviště pryč, protože tyto emoce potřebují zpracovat tak, aby byli pořád chlapi. Případně se rozhněvají.

Pořád se holky divíte, proč muži nemohou pochopit, že bulíme a pouštíme škálu emocí? On to musí řešit jako chlap. Vyřešit problém, logicky bez emocí. Když vyvoláme velké emoce, zaženeme muže do kouta. I to je vzorec.

Jak ho poznáme?

Jednoho dne jsem seděla a začala se smát, uvědomila jsem si, že jsem vlastně nakonec jako máma. Vždy jsem říkala, že nikdy nebudu jako máma, žila jsem jinak, chovala se jinak a nakonec prožila stejné životní události jako ona. A začala jsem hledat sakra proč, když jsem názorově úplně jiná? Protože, to ona mne naučila řešit životní situace. Vše zvládnout, křičet na děti, přehlcovat se prací, muže vidět jako neschopné, obhajovat roli otce, potlačit sebe, aby byl doma klid, podmiňovat lásku, sebe dávat až na poslední místo a vidět se jako oběť svého života. A naučila mne to né svým mluvením, ale chováním. Proto vzorec…protože kopírujeme svůj vzor. Stejně jako jí to naučila její matka. 

A tím neříkám, že je to špatný vzor či dobrý vzor. Vždycky všichni děláme věci tak,jak v danou chvíli nejlépe umíme. Díky svému vzoru, jsem nejsilnější ženou na světě a vždy vše zvládnu. Jsem vděčná za vše co mne naučila, bez ní bych nebyla kdo nyní jsem . Ale sebe jsem se naučila, že pokud chci něco jinak, musím začít u sebe. A i ty vzory, které mi neladí přepsat a to co mi ladí, je naprosto v pořádku. 

Co vy? Poznáváte se? Najdete své vzorce? Napadlo by Vás třeba, že se na své partnery neumíte dívat čistě? Že třeba očekávate, že Vás opustí, protože Vás opustil otec či matka? Že když uděláte něco špatně, bude se partner zlobit? Že děti mají poslouchat? Taky křičíte na děti, když si neuklidí hračky? Neobjímáte své ženy, protože jste tvrdí chlapi? Nepomáháte s ženskými pracemi? 

No jo, ale jak to změnit?

To je naprosto jednoduché, začněte tím, že si budete uvědomovat souvislosti ve chvílích, kdy děláte věci, které vlastně vůbec nechcete dělat, začněte se zvědomovat. Co Vás k tomuto chování vede? Vadí Vám něco? Proč? Proč s tím něco neuděláte? Aha, protože to nejde! A je tu nekončící smyčka. Vy jste tvůrci svých životů. Třeba stačí, jen změnit myšlení. Své děti vidět jako báječné stvoření, ve svém muži a své ženě vidět klidně obchodního partnera, protože ten má často mnohem více respektu. Respektovat a příjmat ostatní bez podmínek. A tak dále a tak dále. ALE TO HLAVNÍ JE! MUSÍTE CHTÍT ZMĚNU! A každá změna začíná u SEBE SAMA!

Ráda Vám s tím pomohu:)

Tak hurá na “CESTU K PROBUZENÍ”

Vaše Valki:)

13.06.2023