….manifestace jako nástroj naší mysli…
V minulém článku jsem se zaměřila na to, jak mysl ovlivňuje náš úhel pohledu na sebe, ostatní a svět kolem nás z pohledu převzatých vzorců z výchovy.
Dnes trošku přitvrdíme:) Co když si svojí myslí přivoláváme situace a prožitky ač nevědomě či cíleně i necíleně vědomě. Manifestujeme směrem k vesmírů vše co chceme a nechceme? Je to možné? Je možné, že se mi to děje?
K myšlence zda to funguje mne dovedly mé děti otázkou: „A mami splnily se Ti Tvoje přání?“ a já zjistila, že ano. Seděla jsem a přemýšlela nad tím co jsem si jako dítě přála a vše co jsem chtěla jsem i v životě měla. Jako třeba:
„Přála jsem si mít hezký dům s krásnou zahradou a bazénem…a měla jsem jej…“
„Přála jsem si, mít vysokou školu, mám ji…“
„Přála jsem si vidět polární záři, viděla jsem ji…“
a spoustu dalšího…
Možná se mi přání nesplnily formou, kterou bych si představila nebo očekávala jako dospělák, ale tu už jsem si ve svém dětském přání nepředstavila.
A co vy? Plní se Vám Vaše dětská přání?
První nevědomě cílené setkání s manifestací tedy může být ve formě pálení úplňkových přání, přání když sfoukáváme svíčky na dortu či házíme mince do vody.
Naše přání se nám plní, když danou věc opravdu chceme, když věříme, že ji i budeme mít, když víme, že si ji zasloužíme a nelpíme na ní.
Ale, když jsem se zamyslela hlouběji, zjistila jsem, že se mi v životě stalo i spousta věcí, které jsem vysloveně nechtěla.
Začala jsem nad pojmem manifestace bádat, zjistila, že slovo „NE“ „vesmír“ (pro každého jinak, pro někoho bůh, matka země, nadpřirozeno, energie, prostě to naše ono…) neslyší, a že plní i to co nechceme a i to co chceme, a ještě k tou, že ale v to co chceme musíme opravdu věřit.
„Nechtěla jsem nikdy zažít potrat, děsilo mne to, zažila jsem jich několik…“
„Říkala jsem, že nikdy nebudu jako moje máma, v podstatě jsem měla velmi podobný život…“
„Už nikdy jsem nechtěla pracovat jako servírka, ve chvíli kdy jsem opravdu potřebovala práci, mi přišla nabídka, zase za bar a já se tomu už jen usmála:)“
Taky se Vám dějí věci, které jste nikdy, ale nikdy nechtěli?
Takovýchto nechci a chci máme spoustu, často si stanovujeme nízkou laťku pro sebe i svá přání protože si nevěříme či nevěříme tomu, že to vůbec jde. Práce je vždy komplikovaná, ve vztazích je přeci normální dělat ústupky, když jsem zrovna bez peněz, říkáme si co se zase pos…! Přejeme si vyhrát milion, ale když vsázíme stejně nevěříme, že by nám to vyšlo. Přejeme si potkat toho pravého, ale říkáme si, takový tady pro mne není a můžeme pokračovat dál a dál.
Pochopili jste tedy, jak je to s tím co se nám v životě děje? To my jsme strůjci svých životů. Děláme co nechceme, protože máme pocit, že musíme, přeci to nejde jinak! Děje se nám to, v co věříme. To jak myslíme. Často naše nechceme pramení z pouhého strachu. Ale strach je myšlenka naše či vložená někým, je to domněnka, předpoklad toho, jak se budou věci odvíjet.
A není to o tom, teď být sluníčkový a neustále pozitivní a vše vidět krásně a bez komplikací. I když tato fáze, je geniální:)
Je to o tom vědět co chcete a věci co nechcete, aby se staly, si nepřivolávat. Vůbec na ně nemyslete. „Bude to tak a tak a chci to tak a tak!“
A když přeci jen zapojíte pozitivní myšlení….máte vyhráno:) Síla pozitivního myšlení je opravdu strhující 🙂
24.4.2023