Znáte ten neodbytný pocit, že je něco špatně a vy už nemůžete? Nemůžete dál…

Máte pro mnohé krásný život partnera, skvělou dobře placenou práci, přátele, děti. Nebo jste svobodní, žijete sami, s přáteli, zvířaty, rodiči. Máte práci, zázemí, stabilitu, volnost.

A přesto se cítíte neocenění, sami. Vaše okolí Vás často zraní, ublíží Vám a vy už to nechcete, už toho máte dost! Chcete z toho ven, ale nemůžete, protože máte děti, máte práci, máte hypotéku, rodiče byste zklamali, to se přece nehodí atd.

Ať je Vaše životní situace jakákoli, máte pocit, že to co děláte je pořád málo? Že Vás okolí neocení, že přece děláte pro ostatní vše a oni to stejně nevidí? Zase se něco rozbilo, je to na nic, to je jasné, vždyť to jste přece vy, to se může dít jen Vám. Když to nejméně potřebujete dostanete angínu, migrénu či Vás rozbolí zuby.

Svět se Vám doslova sype pod nohama a situací, kdy máte pocit, že chcete jen utíkat a křičet je více a více. Situace, které vyvolávají větu, já už takto nechci, nemohu dál…

Ale jste to přece Vy, Vy to zvládnete. Tak si najdeme na chvíli něco co nás baví, někoho od koho chceme pocit lásky a pochopení, uznání, že to máme těžké. Dáme si drink, čokoládu či cigaretu a zanadáváme si. Jsme chvíli šťastní a najednou bum….kouzlo přestane fungovat a vše je zpět. Svět se hroutí a padá, protože běhání nás vlastně až tak nebaví, přítel/kyně nás nepochopil/la, syn či dcera nepřijel/la. A z náhražek slasti se stává pozvolná závislost. A my se cítíme sami, nepochopení, unavení, přepracovaní, nedocenění, nenaplnění. Očekáváme od druhých, že nás naplní láskou, od koníčků, že budeme mít radost, od náhražek, že zalepí bolest. Občas to funguje, ale jindy zase ne a k tomu to bolí.

Ale proč? Proč to nejde? Proč se to děje Vám? Proč zase Vy?

Protože máte toho nejsilnějšího protivníka! SAMI SEBE! Sami sobě jsme největším soupeřem. Přes naše převzaté vzorce, naučené standarty společnosti, vychováni v podmíněné lásce odmítáme a nevidíme, že by to šlo i jinak, že můžete být svobodní. Přestat být otroky vlastního přesvědčení…

A tak naše mentální nastavení přivolává tyto situace. Nastavuje nám zrcadla chování, zrcadla bolesti, kterou jsme prožili jako děti a Vaše duše čeká, kdy to pochopíte. Kdy si začnete Vážit sami sebe a probudíte svoji sílu, svoji lásku k sobě, kdy se postavíte sami sobě a svému přesvědčení, že to nejde jinak.

Naše životy jsou odrazem našeho přesvědčení, našeho myšlení, našeho popírání sebe sama. Když není zahojená duše, jak může být zdravý život?

Cesta začíná u uvědomění si, že za Váš život, za Vaše pocity, za Vaše rozhodnutí jste odpovědný jen a jen Vy sami. 

Valki, 2.3.2023