…..pravá láska? Vážně existuje?
Taky si někdy kladete otázku je to ten pravý? Je to ta pravá? Jak to vlastně poznám?
Tak jaká je ta pravá láska?
Nehynoucí láska, co nám otupí mysl….nebo je to jen láska skrytá za vášeň? Láska bez které nemůžeme žít i kdyby nám ubližovala….toxické vztahy jež nám dávají lekce vlastní sebehodnoty. Láska co tvoří kompromisy, protože obětovat se ve jménu lásky, je to, čím druhému lásku vyjádříme?
Jak to tedy je?
Mám pro Vás možná překvapení….každá láska je ta pravá… Vztah v partnerství který prožíváme, je přesně to, co prožít máme. Ať je plný kompromisů, štěstí, ústupků, bolestí či nedorozumnění. Je to láska, jež jsme si přivolali sami. Vztah, který nás učí a který jsme si vybrali. Jen my rozhodneme, jaký vztah budeme mít, zda v něm zůstaneme, nastavíme si hranice, budeme se na partnera dívat bez vlivu vzorců z výchovy. My si určujeme, jak k lásku vnímáme a jak k ní přistupujeme.
Přivolání lásky? Jako, že můžu za to, jakého partnera/ku mám? Nebo, že žádného partnera/ku nemám?
Přesně to říkám. To jakého partnera/ku máte, je Vaše volba. Vy jste si ho/ji přeci vybrali. Bylo to Vaše rozhodnutí. Kdo četl můj článek o manifestaci, tak se již možná usmívá a dochází mu, že pokud říkáme jakého partnera nechceme, jaké nechceme, aby měl vlastnosti, takový je a naopak, pokud jsme si řekli, chci, aby byl takový…. tak takový opravdu je.
A co když jsme si ale řekli, co chceme a stejně to nemáme? Díváte se na partnera/ku s nadhledem? Nebo Vás ovlivňují převzaté vzorce z rodiny? Dokážete vidět, jaký partner doopravdy je nebo vyhledáváte chyby? Či naopak se ho snažíte vidět v těch nejlepších barvách a pak Vás často hluboce zraní? Dokázali jste svého partnera/ku přijmout? Nebo jej chcete změnit?
Jak se můžeme dívat na partnera přes vzorec? např. přes převzatou větu: „ONI JSOU VŠICHNI CHLAPI STEJNÍ!“ nebo „VŠECHNY ŽENSKÝ JSOU STEJNÝ!“ pak svého partnera odsuzujeme předem. V podstatě partnerovi říkáme, je jedno jaký jsi, jsi stejný, stejně bych jiného/jinou nenašel, tak zůstanu v tomto vztahu.
A čemupak že nás láska může učit?
Určitě se nyní najde spousta mužů i žen, které podotknou, že rozhodně nechtěli zažívat co zažili, jak ho/jí jeho/její lásky zklamaly a ublížily jim. A pak také spousta těch, jež jsou nadšeni ze všeho co v lásce prožili a pochopili. A to je to, čemu nás vztahy učí. Konfrontují nás s bolestmi minulosti a snaží se nám říct, tady se máš léčit. Tady Ti v dětství někdo ublížil. Děje se to ve chvílí, kdy cítíme velkou lítost či vztek nad tím, co nám partner řekl nebo udělal. Ale on sdělil jen informaci. To, že nám jeho činy a slova ublíží je naše. To je potřeba léčit. Příčinu vzniku těchto pocitů. Proto pak stále narážíme na ty, co jsou „VŠICHNI STEJNÍ!“ Protože to oni nám ukazují ty naše bolavá místa. Nehledejte příčinu v partnerovi, začněte hledat u sebe. Buďte k sobě upřímní. Často se stává, že když vyléčíte sebe, uvidíte svého partnera jinak. Můžete se znovu zamilovat a vidět partnera čistě či pochopíte, že s tímto člověkem nejste v souladu a odejdete. Tak jako tak. Nic z toho není špatně. A žádné kroky nejsou zbytečné.
Jaká tedy láska je? Jaké má mít formy, aby to byla ta ona? Co mám teda dělat, když ji nemám?
OPRAVDOVÁ láska začíná u vlastní sebehodnoty u sebelásky. Pokud opravdu milujeme sami sebe, vážíme si sami sebe a příjímáme se takoví, jaký doopravdy jsme. Pak jsme schopni vnímat opravdovou lásku, prožít ji, přijmout ji. Pak nám láska ladí a my jsme šťastní. Nemáme potřebu klást jí podmínky. Příjímáme ji takovou jaká je. Nemáme pocit ústupků, neviníme nikoho z neúspěchu, neobviňujeme partnery z nedostatku citů, jen příjímáme vše, tak jak je v souladu s námi.
Tak co sdělit na závěr?
Ta pravá láska je tedy každá láska….máme ji v tu pravou chvíli….
A ta čistá láska, je ta BEZPODMÍNEČNÁ!
Ať máte lásku jakou chcete, užívejte si ji, je to ta pravá:) Nebojte se růst a dělat chyby, nebojte se zamyslet nad tím jaký je Váš partner, nebojte se mluvit s partnerem otevřeně, nebojte se hledat cestu k bezpodmínečné lásce….nebojte se SEBE-LÁSKY:)
23.5.2023